Česnek co je "MEDVĚDÍ"

"Když se jaro probouzí,
do svěží veselosti,
louky, lesy nabízí
pro naše zdraví dary.
V údolí,
kde potok zpívá
skoro ještě pod sněhem,
nasbírat si můžeme,
česnek co byl s "MEDVĚDEM".

U nás, jako jistě mnohde jinde, máme lokalitu, kterou brzy z jara, svou svěží "zeleností" naprosto bez konkurenčně obsadí bylinka, co si nese jméno po medvědech. 

Těch příběhů, proč právě "MEDVĚDÍ ČESNEK", se nazývá jak nazývá, se dá vyprávět mnoho, moje osobní zkušenost s tímto "silákem", je však taková, že si svoje jméno plnohodnotně zaslouží. 

Období krátkých dní, sychravého počasí a s ním spojeného útlumu a mnohdy "blbé nálady" s jarem končí, stačí hodina denního světla navíc, a člověk se vrací do své síly. Tedy alespoň já to tak pozoruji na svém těle a duši. 

Do údolí, kde u nás česnek roste, vede krásná cesta lesem, a vzhledem k tomu, že mám pejska, který potřebuje vysokou dávku pohybu, tak jakmile mi to počasí dovolí, tedy, jakmile zmizí z cest poslední zbytky sněhu, nebo ledových nástrah, obouvám sebe i psa, a vyrážíme běhat. Pes letí zapřažen do postroje, já se snažím, držet s ním tempo, což je mnohdy nad moje síly, tedy váhou těla ho brzdím, abych nebyla vlečena. Proběhneme okruh lesem a sestoupáme do údolí, kde se, jako zelený koberec, rozprostírá plantáž medvědího česneku. Pozdravím "všechno a všechny", požádám o pár lístků, jen tak do dipu k večeři, a pokračujeme v cestě, tentokrát do příkrého kopce. Pes je nadšený, rozvášněný, táhne jako divoch, já sotva funím, ale dávám to. Pes chce ale, i do toho krpálu, běžet, tedy se také snažím, což je, po zimním lenošení peklo. Co krok, to bolest, nohy těžké, a jako sloupy. Jsme na kopci, pes spokojený, já šťastná, protože přesně tohle moje tělesno potřebuje. Pořádnou nálož kyslíku. 

Miluji chuť medvědího česneku, tedy si ho v tomto období, když je ještě mlaďoučký, svěží a plný vitality, dopřávám docela často, a tedy je pro mě jeho sběr, i v tom tou přidanou hodnotou, že mám důvod, vypravit se denně tréninkově do údolí, pro několik lístečků, a tedy si dát cestou řádně do těla během s pejskem. 

Bylinka je to velmi silná, čistí tělo od mnohého "nepořádku", pomáhá nám, mimo jiné, rozhýbat lenivá střeva, ale je potřeba, dbát při jeho užívání, pravdivého "MÉNĚ JE VÍCE". Do pomazánky, nebo dipu opravdu bohatě stačí doslova pár lístečků. 

Z osobní zkušenosti vím, že může výrazně podráždit naše trávení. Na pestu z medvědího česneku jsem byla svého času téměř závislá, je zkrátka jedinečné, ale jeho až nemírná konzumace mi způsobila velmi nepříjemnou kopřivku a praskání pokožky v oblasti konečků prstů, což bylo způsobeno "horkou povahou" této bylinky. Na druhou stranu cítím, jak mému tělu ulevuje od pocitu nadýmání, těžkosti, odvodňuje a čistí pokožku. Tedy v případě, že je užíván s citem. 

Do mého jídelníčku patří na jaře, a i když si udělám do zásoby několik skleniček pesta na období pozdější, tak už na něj, tak jako na jaře, nemám chuť. Prostě ta jarní kůra mi stačí. Pesto, udělané v dobrém oleji, je však moc fajn do marinád na různá masa, včetně ryb, do základů na pikantní guláše, a všude tam, kde se dá použít místo česneku kuchyňského, tedy pokud není překážkou jeho zelená barva. Dají se zpracovat rovněž poupata, ta nakládám na způsob kapari, a to je také výtečné a všestranně využitelné v kuchyni. Navíc tyto produkty vydrží do jeho příští jarní sklizně. 

V čem tedy spatřuji léčivou sílu "MEDVĚDÍHO ČESNEKU"? 

Primárně v tom, že je pro mne jeho sběr v malých množstvích, motivací k pravidelnému a vydatnému pohybu, je vynikající bylinkou pro jarní vypuzení z těla všeho, co tam nepatří, a jeho svěží zeleň je pohlazením pro oči i duši. 

Tedy budiž pochválena medvědí síla "MEDVĚDÍHO ČESNEKU".